Udělejte radost a věnujte DÁRKOVÝ POUKAZ do Divadla Kampa

dárkový poukazk dispozici jsou dvě varianty poukazů (na 3 vstupenky nebo na 6 vstupenek). Podrobnosti
s možností objednání
zde.

Premiéra Anny Kareniny se blíží! Na co se můžete těšit?

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Minirozhovor s tvůrci dramatizace slavného románu L.N. Tolstého. Čtěte zde.

7.4.2017 čeká Divadlo Kampa událost sezóny! Premiéra inscenace Anna Karenina se blíží, přípravy jsou v plném proudu, zkoušení jde do finále. Zde vám přinášíme pohled ze zákulisí - jak se na zkoušení připravují herci? Co je pro ně při práci nejdůležitější? Čím si myslí, že představení diváky osloví? 

Odpovídá Pavla Drtinová (Anna Kareninová), Pavel Kryl (Alexej Vronskij), Petr Herold (Alexej Karenin), Agáta Dušková (Kitty Ščerbacká) a Marek Menšík (Konstantin Levin). 

1. Jak jste se ztotožnil/a s vaší postavou?

P. Herold: Hraji Alexeje Karenina. On je můj naprostý opak. Snažím se mu porozumět, pochopit ho a jeho příběh zahrát na jevišti. 

A. Dušková: Kitty Ščerbacká je upřímná, spontánní, nezáludná bytost, která by měla vnášet na jeviště světlo a radost jako protipól "drásavější" linii příběhu Anny a Vronského. V tomhle směru se mi postava líbí a je mi blízká, i když Kitty je mnohem spontánější než já. Zároveň je pro mě velkou radostí pracovat na jevišti s představitelem Levina, Markem Menšíkem, který je mým partnerem nejen na jevišti, ale i v životě, takže spousta scén je pro nás tak opravdová, že nás to dojímá, až se sobě musíme smát. 

M. Menšík: Pro mě to má několik rovin. Jedna je pochopení té postavy literární, jak jí vymyslel pan Tolstoj, pak je to postava Levina jak jí vidí a cítí režisérka Iveta Dušková a nakonec jak jí já poznávám a hledám "mého" Levina. Myslím takového, kterému bych sám rozuměl a chápal jeho postoj k životu a potažmo k ostatním postavám. Především samozřejmě jeho lásku ke Kitty.  Dobré je, že to ztotožňování zpravidla nikdy nekončí. S každou zkouškou, a posléze s každým představením, je dobré se nechat překvapovat. Kdo ví, jaký by byl Levin v dnešní době? Stejný jako za časů Lva Nikolaje Tolstého? Možná ano, ale doba je dnes jiná. To mě baví. Pak jsou ale emoce a city, které prožívali lidé před tisíci roky a dnes a já předpokládám, že je prožívalo velmi podobně. A proto má smysl si tyhle příběhy, jako příběh Anny, Alexejů, Kitty i Levina, občas znovu připomenout. 

2. Co je pro vás důležité při práci na roli?

A. Dušková: Jednak "zabydlet" se v prostoru a najít si své působení v něm, "zabydlet" se ve vztahu vůči ostatním postavám a být vždy plně v situaci. S mamkou pracuji už dlouho, takže jsem na její způsob režie zvyklá a důvěřuji jejímu "oku". Zároveň je velkým přínosem herecká spolupráce s paní Hanou Smrčkovou, která umí upozornit na detaily, které ostatním uniknou. 

M. Menšík: Nejdůležitější je režisér či režisérka. Zní to možná divně, ale nějak tak to cítím. Když cítím, že vize toho kterého tvůrce je jasná a režisérka ví, kam to směřuje, tak mám rád, že můžu svou důvěru zcela opřít o tu jistotu. A druhá stejně důležitá věc je svoboda při objevování toho mého života na jevišti. Já jsem trochu vzteklý občas a když nějak tápu a někdo na mě tlačí, nebo já mám ten pocit, že na mě tlačí (což taky může být jenom můj pocit), tak jsem hrozně nevrlý a netrpělivý. 

3. Čím si myslíte, že toto představení osloví mladé obecenstvo?

P. Drtinová: Každý, kdo příběh zná, by si pravděpodobně Kareninu představoval na velké scéně s nesčetným počtem herců, honosnými kostýmy a velkolepými kulisami. Nás je pouze pět herců. Hrajeme velký kus na malém jevišti. Troufám si ale říct, že o to intenzivnější prožitek z příběhu divák může pocítit.

P. Herold: Lidské vztahy a pocity se nemění. Samozřejmě jsou ovlivněny dobou, kulturou, společností. Láska, nenávist , odpuštění  jsou stejné před sto lety i dnes.

4. Na co se mohou diváci těšit a proč by měli Annu Kareninu v Divadle Kampa vidět?

P. Kryl: Naším velkým přáním je, aby inscenace nebyla příliš “narežírovaná”. Tím mám na mysli snahu, abychom byli schopni zahrát Kareninu pokaždé tak, jak to odpovídá danému momentu, tedy pokaždé jinak. Nemáme proto zcela přesnou aranž, načasování a tak podobně. Pokud se nám podaří takovému cíli alespoň přiblížit, je to podle mně lákadlem samo o sobě. A pak je zde samozřejmě samotný příběh. Ruský kritický realismus patří mezi vrchol světové literatury. Podle mne za tím stojí schopnost jeho protagonistů svléknout své postavy a s nimi i čtenáře do naha. Tuhle nikoli fyzickou nahotu cítím při zkoušení i já a přál bych si, aby ji při sledování Anny Kareniny zkusili i naši diváci.

P. Herold: Představení není velkolepé výpravou jako film Anna Karenina. Je minimalistické. Snažíme se oprostit od všeho nepodstatného a nechat to hlavní. Jak někde řekl Ingmar Bergman : “ Co potřebujete abyste mohli dělat divadlo? Tři věci , herce-diváka- myšlenku”. Snad se k tomu přiblížíme.

 

Nejbližší reprízy: 12.4., 27.4., 15.5. a 8.6.2017!